Individuální a kolektivní zodpovědnost

Od počátku 90. let se učíme co je individuální zodpovědnost. Všechna společenská pravidla byla přesměrována k osobní aktivitě za účelem zajištění si vlastního štěstí. Tomuto společenskému cíli jsme přizpůsobily pravidla vylučující kolektivismus včetně kolektivní viny apod. Tento přístup je ryze správný a dává nám občanskou svobodu. Uvedený princip je samozřejmě náročný pro naši každodennost, kdy není možné se spoléhat anebo opírat se o dělníky a rolníky, anebo o ocelovou pěst lidových milicí.  Projevem svobody je různorodost, je to jako v hospodářské krajině, kde mohou být tisíce polí, remízů, hájků s pestrou diverzitou. Opakem je nesvoboda, kterou si můžeme představit jako monokulturní lán bez diverzity, který je stejný ničím nezajímavý a bez různých forem dotování neudržitelný.

Života schopná je ta krajina, kde bují život stejně jako svoboda, je zdrojem síly a zdraví. V uplynulých týdnech nastal obrat, kdy osobní zodpovědnost nahradila kolektivní hloupost řízená státem za účelem kolektivní ochrany zdraví. Může se zdát, že použití slova hloupost, je příliš prudké, ale uvažme: žijeme v jiném přírodním prostoru (krajina, počasí, bakterie, viry, potraviny), máme jinou zdravotní hygienickou kulturu, neexistují zde velkoměsta a ani rozsáhlé průmyslové aglomerace, obyvatelstvo je v lepším zdravotní stavu, rozdílný sociální, ekonomický a politický vývoj; zcela rozdílná kultura bydlení apod. Rozdílů celá řada a v historických vědách existuje termín nerovnoměrný vývoj. Můžeme žít na stejném kontinentu s Číňany a Italy, ale nikdy jimi nebudeme.

Univerzální pohled na rozdílné společnosti je důsledkem globalizace, která ustrnula v ekonomických pravidlech a přestala se rozvíjet i jinými směry ve struktuře společnosti. Důvodem je důraz pouze na ekonomické vztahy, a jakou si praktičnost života. Jinak řečeno příliš mnoho vzdělání škodí a v hlouposti je síla! Ve vysokém školství jsme vsadili na ekonomy, právníky a přírodovědce. Informace těchto oborů, ale nepokryjí tak komplexní společnost, jako je ta současná lidská. To jasně ukázaly vládní restrikce, které přisoudili společnosti kolektivní vinu nákazy s omezením svobod.

Formálně omezené společnosti, ale ukázala, že je svobodnější než se může zdát. Ze svých zdrojů bez státních organizací a dotací šila roušky, tiskla štíty, vyráběli další ochranné pomůcky a realizovala pomoc těm nejohroženějším. A přesně ukázala v čem je důležitá svoboda v posilování síly jednotlivce, který pak neváhá konat veřejné blaho.