Vždy jsem obdivoval pedagogy, jak dovedou ze složité fyzikální teorie omotané matematickým aparátem vystřihnout zkratku v duchu škola hrou. Obdobě jsem je obdivoval i při řešení složité mezinárodní situace, kdy si děti rvaly na huběnky plynové masky, které byly vším jenom ne použitelným ochranným prostředkem. Kdy soudružky učitelky sborovně tvrdily “že, jsou jenom cvičné!“ A že, při skutečném atomovém výbuchu nás budou chránit zcela nové, které si nasadíme ve školním sklepě. A dnes? Paní učitelka mlčí a píše emaily a zatím nic netvrdí, protože instrukce jsou jasné a mezinárodní, pardon epidemiologická situace je natolik špatná, že svět a Českou republiku spací školáci se špejličku v nosíku.
Až do loňského roku jsem žil v naivní představě, že už nikdy a nikoho nenapadne zachraňovat svět prostřednictvím dětí!