Psychologicky probíhá na soc.sítích a v komentářích to, co bychom mohli nazvat "Sjednocujeme se!" Momentálně se lidi ve většině sjednocují proti Rusku a na pomoc Ukrajině. Je to něco jako KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH. čili: Cože, ty si myslíš něco jiného než já (my), dostaneš přes hubu. - Bojovné typy jsou teď v čele davu. Je to jako na fotbale: každý fanda musí ječet, mávat vlajkou, jinak je podezřelej...Vypadá to, že Sjednocovači mají převahu, ale ve skutečnosti bude mít většinu jako vždy mlčící většina.

Máte tam jeden dobrý postřeh, který jste měl aplikovat na sebe:

MLČET. Protože mlčeti = zlato.

A vás se to netýká ?

Víte, zrovna dvakrát si nelibuji v násilí, natož pak ve válce. Ale jak se zpívá v jedné písničce Michala Tučného: Přijde čas aby se člověk pral.

Nepřáli si na Ukrajině válku, ale dostali ji.

Nepřeji si válku, ale pokud se Ukrajina neubrání, jsme na řadě my.

Nepřeji si válku, ale když dojde k nejhoršímu, tak, ač je mi přes 70, tak samopal ještě unesu a možná dostanu svého rusáka/své rusáky a oplatím jim šedesátý osmý...

Nechtít válku je zhruba totéž jako nechtít rakovinu.

Potíž je v tom, že pokud skutečně chcete přežít, ani jednoho se nezbavíte bez boje. A někdy v tom boji prohrajete.

Jenomže když nebudete bojovat, prohrajete vždycky.

Tolik k Vašim srdcervoucím veršům.

S válkou na Ukrajině toho moc nezmůžeme. Dokud budou chtít bojovat, dodáme zbraně a humanitární pomoc. Pokud budou chtít jednat, dodáme diplomaty. Postaráme se o uprchlíky.

Dokonce kdo chce, může jít bojovat osobně.

Nicméně pro sebe a své blízké chci mír a nevidím v tom nic nemorálního.

pokud chcete mír získat tím způsobem, že se ukrajinci vzdají, tak máte o morálce poněkud posunutou představu

Dokud umírají cizí lidé, můžeme beztrestně mudrovat. Mně není ouzko z toho, jestli Ukrajina bude mít rozlohu takovou nebo jinou. Mně mrzí ty ztráty na životech, jestli neumřeli zbytečně. Ale je to jejich rozhodnutí.

Jsou frekventované pojmy. Často používané, přitom nedávají absolutně žádný smysl - Zadarmo, nezávislý, nestranný, neutrální, pacifismus. Podobně je to s mírem a válkou. Filosofie to řeší - má to v párových kategoriích - Forma a obsah. Formálně jsme pro všechno vyjmenované. Máme dojem, tak to bude dobré. Nikomu neublížíme. Obsahově to jde na ruku zlu - přesně to válečník potřebuje. Pokud je skutečně člověk pro mír a dobro? Zjistí, že nic dražšího, jako zadarmo neexistuje. Začne stranit pro pro věc. Přestane být alibistický - neutrální. Podobně opustí status netečného pacifisty- přestane být neodpovědným. Prostě, má se dobrat k poznání. Něco má začít dělat. Letargii alibismu opustit. Něčím konkrétním přispět. Možností je nepřeberné množství. Až po vrchol oběti toho nejcennějšího. Zhruba tak, jako to napsal Karel Čapek - Matka, RUR, Bílá nemoc. Prostě s těmi mloky nějak bojovat. Dokonce se objeví i výrok - Vražda tyrana, vraždou není. Prostě, pořád jde o ten princip, když nechceš válku ...

Mně je úzko z toho, jak jsou někteří lidé pořád snadno médii zmanipulovatelní. Prvomájové výkřiky typu "ten, kdo stojí na chodníku, nebuduje republiku" se dnes ozývají sice v jiné podobě, podstatu mají však stejnou. Manipulaci médii křiklouni většinou popírají, při tom však nevysvětlí, proč k předešlým válkám a zabíjení civilistů byli neteční a tentokrát je to najednou strašně zraňuje. Proč jim dřívější iniciátoři válek nevadili a současného by lynčovali. Připomenutí tohoto neoddiskutovatelného faktu nazývají záměrným odváděním pozornosti, zlehčováním problému a fanděním útočníkovi, místo aby se zamysleli nad příčinou změny přístupu.

Kdo že je ten útočník?

Nebylo by lepší začít blog takhle? Když posloucháš, o čem se lidé baví, tak ti začne být smutno a ouzko! Nevíš totiž, jestli to říkají, protože je to právě IN, nebo chtějí být zajímaví, či vypadat moudře.

Je mi z vás smutno a ouzko!